Pátek 30. července 1999

Ráno je pořád zataženo a pěkně dusno. Dnes jsme se skutečně moc nevyspali. Raději vyrážíme hned na cestu hledat nějaké místo vhodné k omytí a na přípravu snídaně. V Nevadě však žádné parkoviště nenacházíme a to samé platí pro několik desítek mil průjezdu státem Arizona. Nakonec jsme rádi, když tyto nehostinné státy opouštíme a dostáváme se do Utahu. To je konečně stát pro turisty, jako jsme my, zaslíbený. U cesty je návštěvní centrum a odpočívadla tady jsou velká, uklizená a dobře zorganizovaná, takže se nemísíme mezi kamiony. Také benzín je tady o dost levnější než například v Kalifornii.

Po snídani a nákupu ve městě St. George pokračujeme v cestě do Zion N.P. Nejprve zajíždíme do údolí Kolob, kde se poprvé můžeme pokochat pohledem na červené skály Zionu. Pak se vydáváme do centrálního údolí Zion Canyon, kde podél řeky Virgin River pěšky absolvujeme cestu k zužujícímu se korytu The Narrows. Příroda zde je kouzelná, červené skály se mísí ze zelení stromů a občas lze na vrcholcích červených skal zahlédnout i skály bílé. V údolí je nádherná zahrada tvořena nízkými stromy a keři a mezi tím vším se kroutí koryto řeky. V trávě pak je možné zahlédnou různé druhy ještěrek a brouků.

Po prohlídce The Narrows se vydáváme k místním vodopádům Emerald Pools. Nejprve vystoupáme k Lower Emerald Pool, ve kterém padá z výšky snad dvaceti metrů úzký proud vody. Pak pokračujeme dále k Upper Emerald Pool. Ten by mohl být skutečně úchvatný, protože je mnohem vyšší než Lower Emerald Pool, ale protože je léto, neteče v něm vůbec žádná voda. To nám však moc nevadí, protože se nám odsud naskýtá pohled na celé údolí parku, které vypadá velice svěže a příjemně. Vracíme se zpátky k autu a vydáváme se na další cestu, tentokrát směrem na Bryce Canyon N.P. Projíždíme dva kilometry dlouhým tunelem, ještě jednou se obdivujeme krásám Zion N.P. a pak už pokračujeme až k městečku Glendale, za kterým zastavujeme na parkovišti, které se nachází v nádherném prostředí obklopeno lesy a loukou.