Pondělí 9. srpna 1999
Ráno po snídani vyrážíme
směrem na Seguaro N.P. Na místo přijíždíme přibližně o půl desáté. Tento park
je úplně jiný než všechny ostatní parky, které jsme zatím navštívili. Je to
totiž poušť na které rostou kaktusy. Takovou jsme měli alespoň představu. Když
jsme však přijeli do parku, tak to vůbec na poušť nevypadalo. Kromě kaktusů
seaguaro zde totiž rostlo i množství jiných kaktusů, keřů a travin, na zemi se
prohánělo spousta ještěrek, lezly tam žluté housenky a ve vzduchu létali
pestrobarevní motýli. K naší představě pouště to mělo skutečně hodně daleko.
Vypravili jsme se proto na prohlídku
parku, udělali několik kratších túr po okolí a ve dvě hodiny jsme měli všechno
podstatné v parku prohlédnuté. Museli jsme se rozhodnout, jestli pojedeme ještě do
druhé části parku, o které jsme slyšeli, že je velmi podobná, a nebo uděláme
ještě jednu neplánovanou zastávku a zajedeme se podívat na Organ Pipe National
Monument. Nakonec jsme se rozhodli pro druhou možnost a vyrazili směrem k Organ Pipe.
Cesta nám ubíhala docela rychle,
takže jsme za dvě hodiny vjeli do parku. Tento park se zdál být o něco sušší než
Seguaro N.P. 
Rostly zde podobné druhy kaktusů, které jsme už dnes viděli, ale zdálo
se, že jich není tolik a také keřů a jiného podrostu bylo méně. Zato se zde
objevoval nový druh kaktusu, který je pro svoji podobu varhanám nazývá organ pipe.
Tento kaktus je hojně rozšířený v Mexiku, ale v Arizoně je docela vzácný. Ani tady
v parku ho mnoho nerostlo. Vypravili jsme se proto s autem na objížďku parkem podél
mexických hranic a vyjeli jsme i na nedalekou vyhlídku. Po dvou hodinách jsme
prohlídku parku ukončili s konstatováním, že park je to sice pěkný, ale Seguaro byl
zajímavější. Do večera nám pak zbývá urazit mnoho mil, než zaparkujeme na
parkovišti už na území Kalifornie.
