Pondělí 2. srpna 1999

Dnešního dne nemáme naplánovanou žádnou významnou zastávku. Naším jediným cílem je totiž urazit více než šestset mil a večer dorazit do Santa Barbary, kde se následujícího dne máme zúčastnit konference TOOLS USA ‘99. Proto vyrážíme hned po snídani. Z počátku nám prší, později se nebe rozjasňuje. Chvíli po poledni dorážíme na hranice Kalifornie a ke čtvrté hodině odpolední se začneme přibližovat k Los Angeles.

Máme v úmyslu se vyhnout centru L.A. a tak volíme zkratku na sever a obloukem L.A. objíždíme. Přesto se na chvíli dostáváme do hustého dopravního ruchu, kdy jedeme po šestiproudé dálnici a kolem nás je moře aut. Nakonec se nám podaří najít správnou cestu na sever a v šest hodin přijíždíme do Santa Barbary. Tam se vytrvale snažíme najít nějaký supermarket, ale moc se nám to nedaří. Santa Barbara je totiž město se spoustou zeleně, takže není vidět, co je kousek od silnice, a na to my nejsme zvyklí. Já vytrvale bloudím ulicemi a hledám nějaký obchod a Stano rezignovaně sedí vedle mě. Nakonec, když už jsme to chtěli úplně vzdát, šťastnou náhodou zabloudíme na druhou stranu dálnice a tam narazíme na Walmart. Po provedených nákupech pokračujeme ještě více na sever, na nejbližší odstavné parkoviště, kde chceme přespat.

Úterý 3. srpna 1999

Vstáváme o půl osmé ráno, po noci, kdy jsme se moc nevyspali. Celou noc byl totiž silný vítr, skoro vichřice. Auto se s námi kolébalo ze strany na stranu. Ráno se ale začal vítr utišovat. Po snídani vyrážíme zpět k Santa Barbaře. Protože však máme být v Motelu až ve tři hodiny odpoledne, naplánovali jsme si na dopoledne koupání v moři.

Zastavujeme proto na státní pláži El Capitan a jdeme nejprve na prohlídku pláže a pak se i koupeme. Moře je tady modré a relativně ne příliš teplé. Na pláži se sluní hlavně dospělí, v moři se koupou děti. Záchranáři tady pořádají výcvikové kurzy a někteří rodiče na ně například tři hodiny čekají zavření v autě. Zvláštní styl života. Před jednou hodinou se sbalíme a pokračujeme do Santa Barbary.

Motel najdeme docela snadno a ubytování proběhne také bez problémů. Nyní zbývá počkat na šéfa, abychom mohli vyrazit na konferenci. František s manželkou přijíždí asi o tři čtvrtě hodiny později. Najíme se tedy, oblečeme a k páté hodině vyrážíme do místa konání konference. Zde se zapíšeme na prezenční listinu a chvíli čekáme, než začne odpolední koktejl. Fess Parker’s Double Tree Resort je docela nóbl hotel. Na koktejl však nepřichází tolik lidí, kolik bychom čekali. Po hodině rozhovorů a seznamování se s lidmi toho máme se Stanem dost. Franta však potkal jednoho svého známého a tak na něj musíme ještě celou další hodinu čekat. Domlouváme se, že druhý den pojedeme vlastním autem, abychom nebyli na Františkovi závislí.

Středa 4. srpna 1999

Ráno vstáváme v sedm hodin. O tři čtvrtě na osm na nás František klepe, že vyrážíme. Říkáme mu, že my pojedeme naším autem, ale jak se ukazuje, tak Franta to pochopil tak, že my všichni pojedeme naším autem. Než se nedorozumění vysvětlilo, tak už jsme byli dávno na cestě.

Konference začala o půl deváté a my jsme postupně navštěvovali různé přednášky. Většina z nich byla o UML a často to byly jen manažerské kecy, takže jsme byli trochu zklamaní. Potkali jsme však některé známé osobnosti, například Bertranda Meyera. Jak se ukázalo, tak Meyer patřil k organizátorům konference a jeho firma sídlí ve stejné budově ve které sídlí organizační výbor konference. Sám Mayer dokázal mluvit hodinu a půl o čtyřiceti slidech a pak pak během deseti minut probral zbývajících sto slidů, takže to také nebylo úplně perfektní.

Konečně je čas večeře a my se přesouváme do nedaleké budovy, kde se koná slavností večeře. Nejprve se podávají ”zelené chipsy” a k nim rajčatový salát. Pak se servíruje nějaká mořská ryba, krůtí prsa, rýže a spousta zeleniny. K tomu všemu se podává červené kalifornské víno. Já ale nepiji, protože řídím. Po přestávce začíná zábavný pořad. Nejprve se vyhlašuje nejlepší příspěvek konference a pak se losují vstupenky na večeři. Cen je mnoho a shodou okolností jedna vyšla i na mě. Vyhrál jsem knihu o architektuře počítačů. Pak následuje kulturní vložka. Přijela k nám nějaká docela slavná operní pěvkyně a začala přednášet několik úryvků z různých oper, z nichž téměř polovina byla od Antonína Dvořáka. To už bylo ale devět hodin a František nás požádal, jestli bychom nemohli vyrazit zpět do Motelu. Chápu jeho důvody, ale přesto jsem si nemohl v duchu odpustit poznámku, že to byl právě důvod, proč jsme chtěli jet vlastním autem. Nakonec jsme vydrželi ještě několik minut až do konce operní vložky, pak se rozloučili a odjeli do motelu.

Čtvrtek 5. srpna 1999

Dnes už skutečně vyrážíme každý vlastním autem. Se Stanem máme naplánovány návštěvy několika dalších přednášek, ale nakonec se místo toho všichni připravujeme na přednes našeho odpoledního příspěvku. Nastává čas oběda a po obědě čas na prezentaci našeho příspěvku. Naši skupinu má moderovat hlavní organizátor konference – Donald Firesmith. Ten se však ani neobtěžuje přijít a tak se musíme moderovat sami. Také v místnosti není příliš mnoho posluchačů, protože je to poslední den konference a navíc je odpoledne. Jsem z toho trochu zklamán a Stano mě proto utěšuje. Po příspěvcích následuje ještě panel, kterého se účastníme jen na chvíli, a pak se vracíme zpět do motelu. Večer pak jdeme na zaslouženou večeři a dlouho diskutujeme o konferenci a cestování po Americe.

Pátek 6. srpna 1999

Ráno vstáváme v sedm hodin a balíme se k odjezdu. V osm se loučíme s Františkem a Blankou a po půlhodině vyrážíme nakupovat zásoby do města. Cestou se ještě stavujeme v místě konání konference a fotíme několi fotek. No a pak nás už čeká jen šestset mil cesty do Grand Canyonu. Jedeme stejnou cestou, kterou jsme přijížděli do Santa Barbary z Flagstaffu, takže to tady už známe. Přesto je příroda trochu jiná – zelenější. Vypadá to, že tady nedávno pršelo. Jak říkají v rádiu, letos je nezvykle chladné a mokré léto. Jenom si nedovedeme představit, jak tady vypadá normálně teplé a suché léto. Už teď je nám z vedra někdy na umření. Do Grand Canyon N.P. přijíždíme až se západem slunce, takže si už nestihneme prohlédnou ani samotný kaňon. Nevadí, však ho uvidíme zítra. Chvíli hledáme vhodné místo k přespání a pak se ukládáme k spánku.