Sobota 31. července 1999

V stáváme v osm hodin ráno. Vedle nás stálo večer na parkovišti nějaké auto, které mělo kanadskou poznávací značku a tři antény. Teď už tam nestojí, asi vstáváme moc pozdě. Po snídani vyrážíme na cestu dále směrem na Bryce Canyon. Stoupáme relativně vysoko a tak tady není ani příliš vedro a kolem jsou vidět i nějaké stromy. Míjíme Red Canyon a konečně odbočujeme na cestu přímo do parku. Cesta vede po hřebenu a Bryce Canyon je někde pod námi.

Vyjíždíme na první vyhlídku a před námi se otevírá údolí, které je lemováno červenými skálami hřebene, po kterém jsme právě přijeli. Skály jsou sice červené, tak jako v Zion N.P., ale mají trochu jinou barvu a úplně jiný tvar. Připomínají nám spíše věžičky nebo malé pyramidy. Pokračujeme v cestě až na nejjižnější výběžek parku – Yowimpa Point. Odtud se dá vidět za dobrého počasí, jako je dnes, až sto mil vzdálenou horu Navajo Mountain. Průvodce říká, že místní vzduch patří k těm nejčistějším ve Státech. Po nabažení se pohledu do dálky se postupně vracíme zpět k východu z parku. Cestou se však zastavujeme ještě na mnoha dalších místech. Jedním z nejznámějších z nich je Inspiration Point. Voda zde vytvořila celý les červených věžiček, které září ve slunečním svitu.

Po prohlídce parku pokračujeme dále směrem na města Boulder a Loa. Cestou projíždíme skoro dvě hodiny téměř neobydlenou krajinou. Kolem nás jsou nejprve rozsáhlé borové lesy a po chvíli je vystřídají louky s březovými háji. Příroda je tady nádherně zelená a není se čemu divit, protože i nás cestou potkala bouřka. Nemohu se nabažit pohledu na překrásnou krajinu a vůbec mi nevadí, že jedu pomaleji, než je rychlostní limit. Konec konců nikomu to nevadí, protože aut tady jezdí naprosté minimum. Nakonec však vyjíždíme z lesů a přijíždíme do města Loa. Tady nás hlad a auto donutí zastavit, nakoupit potraviny a natankovat benzín. Po večeři pokračujeme dále, tentokrát už po dálnici až na parkoviště, které je relativně nedaleko od našeho zítřejšího cíle, parku Arches.