Úterý 10. srpna 1999

Probouzíme se před sedmou hodinou. Venku je totiž docela teplo a hlavně v Kalifornii jsou špatně organizovaná parkoviště, takže osobní auta parkují hned vedle kamiónů, které samozřejmě kvůli klimatizaci nechávají zapnutý motor přes celou noc.

Toto je náš předposlední den na americké pevnině a před námi je prohlídka posledního parku na naší cestě. Po snídani proto vyrážíme směrem na Joshua Tree N.P. Asi po sto mílích se stáčíme na sever a vjíždíme do parku. Zpočátku není vidět nic příliš zajímavého, ale po chvíli přijíždíme do oblasti zvané Cholla Cactus Garden, kde roste velké množství cholla kaktusů. Vydáváme se proto na okružní trasu a prohlížíme si tyto chlupaté kaktusy ze všech stran.

Po půl hodině prohlížení se vydáváme dále na sever. Za chvíli se před námi objevuje první joshua tree. Jsou to skutečně nádherné stromy. Některé jsou malé a vypadají jako menší palmy, jiné jsou skutečně veliké jako pořádná borovice. Jak jedeme dál, tak stromů přibývá a přibývá, až je kolem nás celý les. Není to samozřejmě les v pravém slova smyslu, ale připadáme si tak. Na několika místech zastavujeme a procházíme se po naučných stezkách. Cestou na vyhlídku Keys View se setkáváme s oblastí, která je spálená nedávným požárem. V loňském roce totiž bylo neobyčejně vlhko a tak narostlo spousta trávy. Ta později uschla a na jaře se během bouřky vznítila. Vzniklý požár byl největším požárem v dějinách parku. Pokračujeme dále na vyhlídku, ze které je rozhled do údolí, kde se nachází město Palm Springs. Na západě je pak v dáli vidět černý oblak smogu nad Los Angeles. Alespoň vidíme, kam se budeme vracet.

Po obědě na vyhlídce se vracíme zpět do centra parku a vydáváme se na prohlídku Hidden Valley. Toto údolí ukryté uprostřed skal je skutečně půvabné. Není se čemu divit, že v minulém století zde zloději dobytka ukrývali svá stáda. Prohlídka údolí nám trvá asi hodinu a pak už se vydáváme na autem ven z parku. Cestou potkáváme stádo místních muflonů, ale než se nadějeme, jsou zase pryč. I když už opouštíme park, máme v plánu se do něj ještě jednou vrátit. Chceme totiž navštívit Fortynine Palms Oasis. Tato oáza u čtyřiceti devíti palem se nachází na severním okraji parku a přístup je k ní jen pěšky z území mimo park.

Chvíle bloudění a konečně nacházíme to správné parkoviště a na něm stojí právě jedno auto. Parkujeme vedle něj a vydáváme se na pochod k oáze. Jdeme do kopce po skalách na kterých roste pár barelových kaktusů a to je vše. Náhle v dálce v údolí uvidíme cosi zeleného. Je to oáza. Sestupujeme k ní a vidíme tu nádheru. Uprostřed opravdové pouště roste možná skutečně čtyřicet devět palem. A jsou to palmy, jaké jsme během svých cest ještě neviděli. Nahoře nádherně zelené a vespod suché trsy listů. Ve stínu palem se pak nachází několik kaluží vody a téměř vyschlý potůček. Je to tady skutečně jako v ráji. Ve stínu palem půl hodiny odpočíváme a pak se vydáváme na cestu zpět.